Proti vlastní krvi je název britského filmu, který sází na osvědčenou dějovou linii neboli názorový souboj otce proti synovi. Postavíte-li otce Gleesona proti synovi Fassbenderovi dostanete výjimečný zážitek, plný ohromujících hereckých výkonů, nebezpečných automobilových honiček, lásky, strachu a rebelství.
Každý z nás si svou budoucnost představuje jinak. Sami jsme často naštvaní, když o naší budoucnosti chtějí rozhodovat naši rodiče. Nejinak tomu je i u Cutlerů, známé nepřizpůsobivé rodině uprostřed anglického hrabství Gloucestershire. Otec Colby dává přednost tradičnímu kočovnému způsobu života, plnému krádeží a existence na hraně zákona. Syn Chad chce pro svoji rodinu lepší budoucnost, daleko od násilí a maringotek.
Proti vlastní krvi je o antickém střetu a sociálním dramatu
Nenávratně se blíží spor Proti vlastní krvi. Colby by Chadovi rád předal vůdcovství v neformální kočovné skupině, avšak Chada zajímá pouze budoucnost a nové bydlení. V napjaté atmosféře navíc přichází největší loupežné přepadení, které kdy Colby vymyslel… chce vykrást zámeček místního soudce. Blíží se tak nevyhnutelné…
Velice nezvyklé prostředí světských, až brutální syrovost, která k typickým britským thrillerům neodmyslitelně patří, předvídatelný leč až lidsky uvěřitelný boj otce a syna nebo bizarní vedlejší postavy dodávají filmu příjemný pocit skutečnosti z jiného, neznámého prostředí. Pravdou je také to, že atraktivitu filmu dodávají především scény, kdy Proti vlastní krvi bojují ústřední filmové postavy.
Jak dopadne souboj otce se synem? Dokáže Chad ochránit svou rodinu? Bude Colby pokračovat ve svém tradičním způsobu života? To i mnohem více se dozvíte již 18. října od 20:00 v Klubu OKO Havlíčkův Brod.
Moje hodnocení: Film Proti vlastní krvi je typickou ukázkou britské filmařiny. Na jedné straně syrový až surový, na druhé straně však plný citů a emocí. Snímek bohužel stoupá i padá s výskytem hlavních postav. Fassbender a Gleeson jsou neskuteční herci. Je ovšem pravdou, že bez těchto osobností by šlo o běžný televizní film bez větších ambicí. (Jiří Svoboda, dramaturg Filmového OKA)