Vášeň a sny vás mohou motivovat k cestě vzhůru. Mohou vás ale také zabít. Podmanivě dobrodružné drama Zloději zelených koní s hvězdným hereckým obsazením neudivuje akcí a napětím, ale emocemi, touhou a přáními. Bohužel, jak to někdy bývá, ne všechna přání se splní podle plánu.
Přestože první scény filmu Zloději zelených koní naznačují, že by se mohlo jednat o podmanivý jihočeský western, opak je pravdou. S postupem děje zjišťujeme, jak složité jsou lidské osudy a naše životy. Romantická představa se mění v sociální drama a krutou, tíživou realitu dnešní doby.
Režisér Dan Wlodarczyk zasadil děj filmu do prostředí kopáčů vltavínů neboli nelegálních sběračů polodrahokamů. Dvojici kamarádů, v podání Pavla Lišky a Marka Adamczyka, vyhovuje život novodobých desperádů a kovbojů, plný strachu z odhalení, štěstí z nalezení vltavínů a radosti z jejich prodeje. Zdánlivě bezstarostný život se mění ve chvíli, kdy se hlavní hrdinové dostávají do série bezvýchodných problémů, které musí chtě nechtě řešit. Asi si říkáte… „ohraná, banální zápletka“. Ano, ale funguje dokonale.
Zdroj: CinemArt
Zdařilá hudba, jedinečné a neokoukané prostředí nebo výtečná kamera dávají tušit, že jde o skutečně výjimečný snímek, který byste si neměli nechat ujít.
V době, kdy se ze skříní hrnou desítky kostlivců, kdy na povrch míří křivdy minulosti, kdy na scénu vstupuje hlavní ženská hrdinka v podání Jenovéfy Bokové, jsme svědky skutečných životních osudů. Teď nejde o pohádku, western nebo romantiku. Jde o bolest, sílu, vzdor a nezvratná rozhodnutí. Dokáží tuto situaci hlavní hrdinové ustát? Kdo je vlastně padouch a kdo je hrdina? Co se skrývá v minulosti? To se dozvíte ve filmu Zloději zelených koní, který uvádí Filmové OKO ve středu 7. června od 20:00
Moje hodnocení: Zloději zelených koní jsou podle mého názoru typickým příkladem komorního sociálního nebo chcete-li rodinného dramatu. Co by to bylo za drama, kdyby v něm několik linií příběhu nevyústilo v rozhodnutí, které ovlivní hlavní hrdiny natolik, že jim beznadějně přehází život. Kam nemohl režisér, tam nastrčil ženu. Příběh tím dostal grády a nabudil čím dál ospalejší děj. Úžasná hudba, kamera a výprava představují přidanou hodnotu filmu. Dříve platilo, že… „divák si dokáže domyslet,“ což už dnes tak úplně neplatí. Dávám proto drobné mínus za plytký popis hlavních postav a jejich vzájemných vztahů. (Jiří Svoboda, dramaturg Filmového OKA)
