Posledním filmem Filmového OKA před letní pauzou je německý satirický snímek Už je tady zas (Er ist wieder da). Co by se stalo, kdyby se Adolf Hitler probudil v dnešní době? Tato fantaskní představa se zhmotnila a do kin tak mohl vstoupit film, který boří hranice a jde až na samotnou dřeň společenských problémů současného Německa i celé Evropy.
Hitler, který se probouzí v Berlíně roku 2014, je zděšen stavem svého milovaného národa. Německu vládne „smuteční vrba“ Merkelová, neonacisté jsou fanatiky do veganské kuchyně, noviny se píší v turečtině. Hitler, v podání fenomenálního Olivera Masucciho, začíná spřádat plány, jak oslabenému Německu vrátit jeho zašlou slávu.
Snímek Už je tady zas není pouze zdařilou satirou, ale také dokumentem. Díky bravurně zvládnutému ději si divák nemůže být nikdy jistý tím, zda se dívá na hraný dokument či komedii, a kdy jde o skutečné záběry z německých ulic a měst. Právě spojením skryté kamery a hrané komedie vzniká fascinující dílo plné ohromujících okamžiků z běžného života.
Zdroj: CinemArt
Hitlera jako politického vůdce už dnes nemůže brát nikdo vážně. Ovšem jako famózního imitátora ano. Stává se tak opět středem pozornosti. V tu chvíli do děje vstupuje další otázka: Jsou média skutečně pojistkou demokracie nebo jen skvostnými manipulátory?
Režisér David Wnendt se díky natáčení komedie Už je tady zas pustil na opravdu tenký led. Téma vyrovnání se s minulostí pravděpodobně ještě nikdy nebylo tak silné, jako v tomto filmu. Obliba postavy Hitlera, sílící nespokojenost či znechucení nad dnešním stavem světa představují zároveň varování, abychom neudělili stejnou chybu jako před lety.
Jak nakonec dopadne snaha Adolfa Hitlera znovu ovládnout svět? To se dozvíte již ve středu 14. června od 20:00, kdy ve Filmovém OKU promítáme film Už je tady zas.
Moje hodnocení: Přiznám se, že z hrané dokumentární komedie na téma vyrovnání se z minulostí jsem měl strach. Obavy se záhy rozplynuly, za což může především herec Oliver Masucci, který hraje Adolfa Hitlera. Předvídatelný komediální úvod přechází záhy v zamyšlení nad tím, zda se „nácek“ neskrývá skutečně v každém z nás? Druhá dějová linie nešťastného mladého režiséra, který se zamiluje do sekretářky vyznávající satanismus, je sice také čas od času příjemnou komedií, avšak spíše zvolňuje (jak strunu napjatou) satiru ústředního tématu. (Jiří Svoboda, dramaturg Filmového OKA)
