Režijní debut herce Jonaha Hilla (Superbad, Vlk z Wall Street) Devadesátky je hořkosladkým dramatem plným skvělých hereckých výkonů, nádherných hudebních vypalovaček a tak neuvěřitelně realistických postav, které jako bychom znali celý život. Devadesátky začínají ve středu 2. října od 20:00 v Klubu Oko Havlíčkův Brod.
Herec Jonah Hill se rozhodl zúročit zkušenosti nasbírané prací s Michaelem Scorsesem nebo Quentinem Tarantinem a sám usednout na režisérskou židli. Devadesátky vás pozvou na skejtovou projížďku k hranicím dospělosti. Film nabízí autentické herecké výkony, vytříbený vizuál, a především skvělý soundtrack plný hip hopu. Nostalgického klavíru Trenta Reznora a Atticuse Rosse i povinných devadesátkových vypalovaček. Hudební výběr sestavil sám Jonah Hill. Hill sestavil ve spolupráci se Spotify k filmu také speciální playlist, kde jsou i další jeho oblíbené tracky, kterými se inspiroval.
První skejt, první láska, první sex, první velká zklamání
Příběh mladého Stevieho (Sunny Suljic), který během jednoho kalifornského léta v partě skejťáků prožívá všechna svá velká poprvé, je zasazen do poloviny devadesátých let. Diváci i kritici na něm oceňují především neuvěřitelnou věrnost, s jakou zmíněnou dobu ztvárňuje. Tomu pomáhá zejména fakt, že režisér Jonah Hill do hlavních rolí neobsadil herce, ale vybral si v L. A. jezdce z místních skateparků. To se týká i představitele hlavní role Sunnyho Suljice. Ten už sice dříve v několika filmech hrál (například v Zabití posvátného jelena Jorgose Lanthimose), na skejtu však jezdí od 3 let, od 7 let profesionálně.
Díky scenáristicky vypilovaným postavám, tvrdé režisérské práci i úsměvné historce o tom, jak se režisér Hill a celý štáb snaží celou dobu před aktéry vlastně skrýt, že jsou na natáčení, vznikl neuvěřitelně autentický film. Hill vám v něm bez jakéhokoliv afektu ukáže veškerou špínu a zmatek dospívání. Někdy to hřeje a někdy to bolí. Je to ale život a zatraceně silná podívaná.
16mm film, neherci, VHS, rybí oko… z reality až mrazí
České publikum si Devadesátky doslova zamilovalo. A to od své první projekce na festivalu v Karlových Varech. Přestože jsme pravděpodobně neprožívali stejný devadesátkový feeling jako v Americe, doba skejtů, skateparků, diskmenů, videoher a oblečení nás obklopila a některé skejťáky dodnes neopustila. Jednoduše, odmyslíme-li si kalifornské reálie, nejednomu se vybaví vzpomínky na naše dětství a dospívání. To byl nakonec i záměr režiséra, který se bezezbytku povedl.
„Devadesátky mě naprosto odrovnaly. Perfektní hudba, úžasné herecké výkony převážně neherců a směsice drobných osudů podobných našemu dospívání doplňuje Super 16mm filmová kamera a obrazový formát 4:3. Tak realistické retro drama tu už dlouho nebylo,“ říká dramaturg Filmového OKA Jiří Svoboda.
